TŘI ROVNICE GRAVITAČNÍHO POLE

© Marie Palmerová

Teorie se nedá dokázat.

Dokázat dá se však

její neplatnost.

K. Popper,

M. P.

1. ÚVOD

Závěrem roku 2015 uplynulo sté výročí uveřejnění Einsteinovy „Obecné teorie relativity“. Einsteinova práce je mainstreamem působícím ve fyzice hodnocena jako nejgeniálnější fyzikální teorie, i když dosud vůbec nic praktického pro fyziku, astronomii a kosmologii nepřinesla. Během dlouhého století se mnoho fyziků pokoušelo Einsteinovu rovnici vyřešit. Nikdo neuspěl. Ale i nad neúspěchem je třeba se zamyslet.

Jsou známé dva pokusy o dílčí řešení Einsteinovy rovnice. Schwarzschild při výpočtu gravitačního poloměru klade pravou stranu Einsteinovy rovnice gravitačního pole rovnu nule. Řešení rovnice je však chybné [ 1 ]. Friedmannovo řešení Einsteinovy rovnice se překvapivě týká stáří vesmíru, nikoliv zakřivení prostoročasu. Řešení se v žádném případě netýkalo a netýká se hmotného složení vesmíru, jak se nám snaží namluvit současná špička fyziků.

V tomto článku budu postupně analyzovat tři rovnice gravitačního pole hvězdy Slunce podle autorů Gausse, Einsteina a Bičana. Základem pro sestavení rovnice gravitačního pole u všech autorů je uplatnění diferenciálních, geometrických nebo fyzikálních operátorů na některou veličinu pole, vycházející z Newtonova gravitačního potenciálu. Pravá strana - výsledek operace, po dosazení hodnot pak musí být reálnou fyzikální veličinou, mající v gravitačním poli svou velikost a rozměr.

Na hodnotě výsledné fyzikální veličiny, kterou podle rozměru nazvu točivost ψ gravitačního pole Slunce na průvodiči r, a hodnotě čtverce úhlové oběžné rychlosti pohybu planety Země dokážu, že platná je pouze rovnice jediná. Zde si můžete tipnout, která. Gauss, Einstein, Bičan.

2. POUŽITÁ DATA A GRAVITAČNÍ POTENCIÁL

Newtonův potenciál gravitačního pole Slunce:

…..... φ = Gs x Ms x r ^-1 = [ m² x s ^-2 ] …........................................................................( 1 )

kde, φ je Newtonův gravitační potenciál, Gs je Cavendishův gravitační parametr pro planetární soustavu hvězdy Slunce, Ms je hmotnost Slunce, r [ m ] je délka průvodiče Slunce - planeta.

3. GAUSSOVA ROVNICE GRAVITAČNÍHO POLE HVĚZDY SLUNCE

Nejprve se budu zabývat nejstarší rovnicí gravitačního pole Slunce podle autora C. F. Gausse. Tento německý matematik a fyzik uplatnil svou matematickou větu o toku intenzity E přes plochu S, uzavírající objem V.

Gaussova rovnice gravitačního pole hvězdy Slunce:

…..... divE = 4 x π x Gs x ρ_r [ s ^-2 ]............................................................................( 2 )

kde, E je intenzita gravitačního pole Slunce ve vzdálenosti r, divE je divergence E, ρ_r je koherentní rozprostřená objemová hustota Slunce.

Rozprostřená objemová hustota Slunce pro daný poloměr:

ρ_r = Ms / V = 3 x Ms / ( 4 x π x r ³ ) = 1,4179 x10 ^-4 [ kg x m ^-3]........................................( 3 )

kde, r [ m ] je ekvivalentní poloměr oběhu planety Země kolem Slunce, V [ m ³ ] je rozprostřený objem.

Pravá strana rovnice ( 2 ), točivost ψ gravitačního pole Slunce pro ekvivalentní poloměr r oběhu Země, má podle Gausse hodnotu:

…..... ψ = 4 x π x Gs x ρ_r = 1,1892 x 10 ^-13 [ s ^-2 ] …............................................... ( 4 )

Pro určení hodnoty ψ a dalších charakteristik oběhu potřebujete znát hodnoty dvou nezávisle proměnných a to hmotnost hvězdy a poloměr oběhu planety. Hmotnost cizí hvězdy předem neznáte. A. Einstein při sestavování své rovnice vychází z Gaussovy rovnice ( 2 ) pro gravitační pole hvězdy Slunce. Nu, uvidíme.

4. EINSTEINOVA ROVNICE GRAVITAČNÍHO POLE

V roce 1915 uveřejnil A. Einstein svou rovnici gravitačního pole:

..R _{i k} - ( ½ ) x R x g _{i k} + Λ x g _{i k} = ( 8 x π x Gs / c ⁴ ) x T_{i k} ….................................( 5 )

Rovnice nemá nikde žádný fyzikální rozměr. Latinář by asi řekl: Dimensionless, aequationes non. Když vyjde vlevo, vpravo nebo na obou stranách rovnice číslo dejme tomu 95, tak to bude devadesát pět volů nebo lízátek?

Podle Einsteina levá strana rovnice ( LS ) popisuje geometrii prostoročasu a pravá strana rovnice ( PS ) popisuje distribuci hmoty a energie.

Na pravé straně rovnice ( 5 ) je součin Einsteinovy konstanty úměrnosti k = ( 8 x π x Gs / c ⁴ ) a tenzoru energie – hybnosti T_ik . Pravá strana rovnice ( 5 ) pro tzv. „ slabá gravitační pole“ má přecházet na Gaussovo řešení gravitačního pole hvězdy

Projděme jednotlivé proměnné levé strany rovnice ( 5 ) :

R _{i k} [ s ^-2 ] je Ricciho tenzor křivosti;

R [ m ^-2 ] je skalární křivost;

g _{i k} [ m ² x s ^-2 ] metrický tenzor;

Λ [ m ^-2 ] je tzv. Einsteinova kosmologická konstanta.

Každý jednotlivý člen ze tří členů na levé straně rovnice a tím i celá LS má rozměr [ s ^-2 ] , což je shodné s Gaussovou rovnicí gravitačního pole.

. Pro hvězdu Slunce jsme již vypočítali hodnotu Gaussova řešení .... točivost ψ = 1,1892 x 10 ^-13 [ s ^-2 ] .

Základní složka tenzoru energie – hybnosti je dána koherentní rozprostřenou hustotou hmoty:

.....................T_oo = ρ _r x c² …..............................................................................( 6 )

Dosaďme do rovnice ( 5 ). Pravá strana Einsteinovy rovnice se rovná:

..PS = ( 8 x π x Gs / c ⁴ ) x ( ρ _r x c² ) = 8 x π x Gs x ρ _r / c ² …..............................( 7 )

Fyzikální rozměr pravé strany Einsteinovy rovnice gravitačního pole:

..[ ( m ³ x kg ^-1 x s ^-2 ) x ( kg x m ^-3 ) x ( m ^-2 x s ² ) = m ^-2 ] ….................................( 8 )

Lemma 1:

Fyzikální rozměr pravé strany Einsteinovy rovnice [ m ^-2 ] je úplně odlišný od rozměru levé strany téže rovnice [ s ^-2 ]. Einsteinova rovnice gravitačního pole je neplatná.

Točivost ψ gravitačního pole Slunce pro ekvivalentní poloměr r dráhy planety Země má podle Einsteina hodnotu:

.. ψ = 8 x π x Gs x ρ _r / c ² = 2,6463 x 10 ^-30 [ m ^-2 ] .............................................( 9 )

Řešení ψ = 2,6463 x 10 ^-30 [ m ^-2 ] ani řešení ψ* = ( 1 / ψ )^0,5 = 1,6267 x 10 ¹⁵ [ m ] nemají s geodetikou dráhy planety Země ani se zakřivením časoprostoru nic společného. Pro několik generací fyziků byla Einsteinova rovnice vším. Dnes je rovnice neplatná. Einsteinovou rovnicí gravitačního pole se nedá vyřešit nic, ani kvantová gravitace, ani stáří vesmíru, ani nejjednodušší úloha astronomie, pohyb planety Země v gravitačním poli hvězdy Slunce. Mystérium rovnice bylo navždy zlomeno. Zbude po ní obyčejný prach, který vítr rozfouká.

5. BIČANOVA ROVNICE GRAVITAČNÍHO POLE HVĚZDY SLUNCE

Bičan do fyziky zavedl fyzikální operátory cut a ver , také zobecněné fyzikální veličiny potenzal, forsita a forsilita pro obecné fyzikální pole [ 2 ]. Jedna z Bičanových rovnic popisuje body gravitačního pole vzdálené r [ m ] od středu Slunce, zobecněnou fyzikální veličinou - forsilitou gravitačního pole, mající rozměr [ s ^-2 ]. Forsilita představuje v gravitačním poli totéž, co točivost ψ Palmerové.

Bičan sestavil i další dvě rovnice které popisují Newtonovo gravitační přitažlivé pole hvězdy Slunce v daném bodě a to fyzikálními veličinami potenzal nebo forsita gravitačního pole. Budeme se však držet jako u ostatních autorů, fyzikální veličiny - točivost přitažlivého gravitačního pole ψ.

Bičanova rovnice gravitačního pole hvězdy Slunce [ 3 ]:

.... cut ² ( φ ) _r = B x r ^-3 [ s ^-2 ] .....................................................................( 10 )

kde cut ² ( φ ) _r je Bičanův fyzikální operátor cut druhého řádu, uplatněný na veličinu φ podle proměnné r, dále B [ m ³ x s ^-2 ] je Bičanova všeobecná konstanta přitažlivosti, r je délka průvodiče.

Pravá strana rovnice ( 10 ), točivost ψ gravitačního pole Slunce na ekvivalentním poloměru r dráhy Země, má podle Bičana hodnotu:

....ψ = B x r ^-3 = 3,9640 x 10 ^-14 [ s ^-2 ] .........................................................( 11 )

Dynamické charakteristiky oběhu jsou dané znalostí jediné nezávisle proměnné. Hodnota točivosti ψ gravitačního pole Slunce podle Bičanovy rovnice je různá od hodnoty dané Gaussovou rovnicí gravitačního pole.

6. POROVNÁNÍ GRAVITAČNÍCH ROVNIC

Do závěrečného hodnocení platnosti gravitačních rovnic postupují jen Gaussova a Bičanova rovnice. Einsteinova rovnice gravitačního pole je od svého sestavení neplatná, protože fyzikální rozměr levé a pravé strany rovnice se neshoduje.

Kriteriem ověření správnosti rovnice je shoda vypočítané hodnoty točivosti ψ gravitačního pole Slunce na poloměru r a reálné fyzikální veličiny pro oběh planety Země, se stejným rozměrem. Tímto kriteriem verifikace je veličina - čtverec úhlové oběžné rychlosti ω ² Země.

Čtverec úhlové oběžné rychlosti Země:

...ω ² = ( v / r ) ² = 3,9640 x 10 ^-14 [ s ^-2 ] ........................................................( 12 )

TAB – Vyhodnocení rovnic gravitačního pole hvězdy Slunce

Jedinou správnou rovnicí pro gravitační pole hvězdy je Bičanova rovnice. Gaussova a Einsteinova rovnice gravitačního pole jsou neplatné. Bičanova rovnice gravitačního pole hvězdy charakterizuje gravitační pole fyzikální veličinou forsilita ψ pole, což je čtverec úhlové oběžné rychlosti pro daný průvodič.

Lemma 2:

„Koncepce, působení gravitačního parametru Slunce na rozprostřenou objemovou hustotu hmoty, odporuje fyzikální realitě a je mylná, pane Einsteine. Proto Gaussova, Einsteinova i Friedmannova rovnice gravitačního pole jsou od samého sestavení neplatné“.

7. ZÁVĚR

V této práci se plně projevila síla a význam Bičanovy všeobecné konstanty přitažlivosti B a také genialita jejího tvůrce, který svými fyzikálními zákony překonal Gausse, Plancka [ 4 ], Bohra [ 5 ] i Einsteina.

Děkuji za pozornost.

Marie Palmerová, srpen 2015

Řešení Einsteinovy rovnice na webu:

http://zaricky.bohumil.sweb.cz/EIROV.html

Copyright © 2015 by Marie Palmerová. All rights reserved.

Literatura:

[ 1 ] Palmerová M., Černá díra a horizont událostí, internet r. 2012

[ 2 ] Bičan R., Bičanovy fyzikální operátory, internet r. 2008

[ 3 ] Bičan R., Bičanova teorie gravitace, internet r. 2012

[ 4 ] Bičan R., Bičanův vyzařovací zákon, internet r. 2013

[ 5 ] Bičan R., Bičanův model atomu vodíku, internet r. 2010